Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 11. 2016 - Výlet Jelenů do Tišnova

18. 6. 2017

Výlet Jelenů a Zelené šestky do Tišnova

12. 11. 2016

V sobotu 12. listopadu léta Páně 2016 ve svátek svatého Josafata, krátce po osmé hodině ranní, jsme se sešli na nádraží v České a v 8:14 nastoupili do vlaku směrem do Tišnova. Ve vlaku jsme se setkali s Vaškem a užili si asi čtrnáctiminutovou jízdu vlakem, ze kterého jsme vystoupili v Hradčanech. Z Hradčan vydali jsme se po modré značce na kopec Klucanina a cestou potkávali různé stavbičky symbolizující naše hříchy. Ještě pod kopcem jsme narazili na dětské hřiště a náležitě toho využili. Došli jsme až na rozhlednu, kde však tak foukalo, že jsme zde dlouho nevydrželi, pravda výhled také za moc nestál. Cestou dolů jsme se pobavili u naučných modelů, ať to byly špatně připevněné obrázky nebo prohazování hlaviček a zadečků různých zvířátek (a tak vznikla třeba pěnkava modřinka či sršeň zemní). Potkali jsme vlčata z 28. oddílu a následovala svačina. Jirka, kterému nestačil čas určený na jezení, si vzal své jablíčko na cestu, spadlo mu (po omylném strčení), a byl tak nechtěně zapojen do spontánní akce CELUÓZU ŽER!

Cestu do Tišnova mi Véna zkrátil svým povídáním o jeho bobování na Mount Everestu, respektive moje nohy v reakci na jeho projev klopýtly a po břichu už se jelo jedna báseň. Pod Květnicí jsme si uvařili. Přítomná část Jelenů (Já, Jožka a Jirka) jsme pod své křídlo vzali ještě Vénu a uvařili si Krvavý Brguláš, tedy „Krvavý“ jen díky mému říznutí. Zbylá část vlčat (Matouš, Honza a Franta) si uvařila těstoviny a jejich oheň jim – rozhodně alespoň v porovnání s tím naším – hrozně čadil, či jak to mám vystihnout. Všichni jsme si pochutnali a též pohráli s trubkami trčícími z vodojemu, na kterém jsme obědvali.

Vyšli jsme si pak ještě na Květnici, ale jenom tak částečně. Prohlédli jsme si ještě starou velmi malou a nízkou štolu. Následně už jsme šli na vlak, ve kterém jsme se znovu potkali s vlčaty z 28. oddílu. Myslím, že výlet se moc vydařil.

Jirásek

Ráno jsme se sešli kolem osmé na nádraží v České. Zjistili jsme, že Jeleni budou na tomto výletě jenom tři, poněvadž Týpko má rodinnou oslavu, Ullmannovi ochořeli a Lukáše zlobí v nemocnici slepé střevo. Za chvíli už jsme nasedli do vlaku, který vezl Vaška a Vénu.

V Hradčanech jsme vystoupili a zjistili jsme, že naše cesta povede „stezkou hříchů“, jenž se právě staví. Sledujíce modrou jsme došli k jakémusi hřišti, kterého jsme patřičně využili. Dále jsme šli stále po modré, tudíž jsme nešli na šibenici, kterou „stezka hříchů“ končí. Měli jsme totiž namířeno výše – na rozhlednu. Cestou na ni jsme krom obvyklého poznávání stromů si naloupali kůru ze spadlých bříz a při svačině potkali vlčata z 28. oddílu. Ti zjevně neměli zkušenosti s vypíchlými oky, tudíž po sobě házeli šiškami.

Když jsme dorazili k rozhledně, vylezli jsme na ni (ta byla, panečku vysoká) a obdivovali se rozhledu z vysoka a také plastice zdejší krajiny vtesané do umělého kamene.

 Dále jsme po naučné stezce šli do Tišnova. Odtamtud to netrvalo příliš dlouho a došli jsme na hranici chráněného území.

Po několika návrzích jsme našli místo, které bylo mimo chráněné území a vyhovovalo podmínkám na vaření. Honzík Mergl, Matouš a Franta udělali skupinku, která vařila špagety a my tři Jeleni jsme k sobě vzali Vénu. Za chvíli oheň plápolal a u nás se na něm vařil bramborový guláš. Vaření trvalo poněkud déle, protože vlčatům spadlo víčko a u nás nebzl jistý recept. Nakonec bylo přecijenom vše uvařeno (bohužel i s několika kapkami krve naschvál přidanými Jiráskem) a mohli jsme se pustit do jídla. Vlčata měli snědeno dřív než my, a tak se zabývali křičením do vodovodních trubek. „Ach, kolik takováto trubka svede zábavy.“

Jak jsme dojedli, zahladili jsme ohniště a šli po modré. Potom, protože modrá začala klesat, odpojili jsme se na jinou vrstevnici. Objevili jsme mnoho více či méně pěkných krystalů, každý si jeden vzal a šlo se dál. Také jsme vlezli do jedné štoly, která však měřila jen pár metrů. Potom jsme šli dolů na modrou a po modré do Tišnova a na nádraží. O půl čtvrté nám jel vlak, kterým jsme dojeli do České na nádraží. Odtam jsme se už (krom Vaška a Vény, kteří jeli až do Brna) rozešli do našich domovů.

Jožka

Tentokrát výjimečně začínalo naše putování na nádraží v České, neboť jsme jeli vlakem do Hradčan. Na srazu jsme se sešli v poněkud komornější sestavě, protože část členů skolila choroba a jiní měli rodinné povinnosti. Než jsme se po nastoupení do vlaku stačili rozkoukat, už jsme vystupovali. Nejprve jsme vystoupali na rozhlednu Klucanina, kdy jsme se cestou vyskotačili na houpačkách a kolotoči. Na rozhledně sice fučelo a byla hrozná zima, ale výhled na nedaleký Tišnov i blízké okolí stál za to. Abychom se zahřáli, rychle jsme sešli dolů do Tišnova, kde jsme na úpatí Květnice našli prima místo pro vaření. Jeleni s Vendou uklohnili plný kotlík výborné gulášové polévky, trio Fanda, Matouš a Honzík pro změnu uvařili těstoviny s kečupem a sýrem. Když jsme po sobě vše poklidili, vydali jsme se vzhůru na Květnici. Protože jsme však cestou objevili nezamčenou štolu, do které jsme přece museli vlézt a řádně ji prozkoumat a také na každém kroku ležel nějaký kámen s krystaly křemene, ametystu či záhnědy, už jsme na vrchol nedošli. Každý si naložil do batohu pár kilo kamení a spokojeně jsme se vrátili na nádraží, odkud nás vlak odvezl zase domů.

Vašek